Kdysi jsem pracoval na Arcidiecézní charitě v Olomouci. Byla to neocenitelná zkušenost. Podmínky v sociálních službách se u nás bohužel zlepšují jen pomalu a to bych rád změnil.
V Arcidiecézní charitě jsem měl na starosti humanitární a rozvojovou pomoc u v České republice i v zahraničí. Znamenalo to nejen řešení humanitárních krizí způsobených přírodními katastrofami, ale i rozvoj. Hlavně při práci v Rumunsku a Gruzii jsem si uvědomil, jak je důležitá zdravá krajina, která pak dokáže předcházet přírodním katastrofám.
Role charity a dalších organizací včetně složek integrovaného záchranného systému pro řešení nejrůznějších krizí je nesmírně důležitá. V této oblasti potkáte spoustu lidí, kteří se nasazují pro druhé. Za to bychom je měli náležitě ocenit. Skutečnost je ale taková, že z hlediska sociálních služeb je tu velká mezera ve víceletém financování. V praxi tak dostane poskytovatel sociálních služeb na konci roku příspěvek od státu. Do té doby žije v nejistotě. To je naprosto nevyhovující systém. Organizace působící v sociální oblasti poskytují kvalitní sociální služby, za sebe velmi akcentuji domácí pečovatelskou službu. Ke své práci potřebují lidé v sociálních službách zajistit odpovídající podmínky.
Zpět na Články a názory