Odpovědí na narůstající problémy životního prostředí byl vznik řady ekologických iniciativ. Postupnou institucionalizaci problému doprovázelo v západní Evropě od 70. let 20. století vytvoření environmentální politické platformy a zakládání nových politických stran s ekologickým programem, další odezvou bylo ozelenění tradičních politických programů. V této době se v totalitním Českolovensku diskuse k ekologické tématice nepřipouštěla a vznik nového politického subjektu byl vyloučen. Devastace přírody byla v rámci diskuse skryté opozice jedním z argumentů proti totalitnímu režimu, a bylo tedy přirozené, že na počátku 90. letech byla politika životního prostředí prosazována napříč politickými stranami. Strana zelených (SZ, založená v roce 1989) tak v této době nedokázala obsadit významné místo na české politické scéně.
Postupně s vymizením polistopadového optimismu odešel také široký nadstranický konsensus podpory ekologických témat a řada legislativních změn byla přijata jen díky implementaci evropské legislativy. Jedinou parlamentní stranou, která považuje moderní ekologickou politiku za jeden z pilířů svého programu, je Křesťanská demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL). Řada programových tezí je obsažena v dokumentu Moderní ekologická politika KDU-ČSL, schváleném na sjezdu 2001, mimo to je ekologická problematika velice úzce svázána s dalšími sektorovými programovými tezemi, především s dokumentem Rozvoj venkova, zemědělství a regionální politika s podtitulkem Zelená pro venkov. K otázkám ochrany životního prostředí je věnována také příslušná část volebního programu.
Politickou stranou, která prezentuje otázky životního prostředí jako své hlavní téma, je Strana zelených. Ta prošla v posledních letech poměrně převratnými změnami, od masivního vstupu členů občanských iniciativ na přelomu let 2002/03, kteří stranu orientovali doleva, nepřipouštěli spolupráci s ODS a byli ve vnitrostranické diskusi obviňování z přílišného radikalismu, přes vnitřní rozdělení strany, které vyústilo svoláním mimořádného sjezdu v záři 2005 a zvolením Martina Bursíka předsedou strany. Několik desítek členů poté ze SZ vystoupilo a vytvořilo Politické hnutí Zelení. Program Vize ekologické demokracie (z r. 2003) byl záhy nahrazen volebním programem s ústředním heslem Kvalita života, který byl vytvořen s evidentním cílem co možná největší voličské odezvy.
V únoru 2006 dosáhla SZ v předvolebním výzkumu preferencí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který prováděla agentura STEM, 5,6% a v dubnu to bylo již 10,6% (ve volbách do PS PČR v roce 2002 strana získala 2.36% a ve volbách do EP 3.16%). Předvolební preference dávají SZ šanci stát se parlamentní stranou, ta hledá nové voliče. Zřejmě největším esem, kterým se snaží uhrát dobrý volební výsledek, je budování image strany jako nového politického subjektu (ač vzhledem k osobnosti politického cestovatele zní tento argument poněkud vtipně) a vyhranění se vůči parlamentním stranám (z tohoto hlediska může SZ nahrát billboardové brojení balbínovců proti KDU-ČSL). Dalším z prvků snahy navýšení elektorátu SZ je ambice vyjít z tradiční ekologické tematické ohraničenosti a prezentovat se jako subjekt, který má odpověď na všechny politické otázky – zároveň však lze z předvolební rétoriky vyčíst poměrně velkou plastičnost při formulování odpovědí. Snahou SZ je oslovit široké spektrum voličů na pravolevé škále. Díky poměrně vysokému příklonu některých skupin voličů KDU-ČSL k SZ (průzkum fy. Factum Invenio) je zřejmá snaha oslovit také potenciální voliče této strany. Ve snaze obhájit svoji roli na politické scéně se SZ prezentuje jako jediná strana, která se zabývá otázkami životního prostředí, s ambicí toto „bílé místo“ na politické mapě zaplnit. Strana zelených se tak chce vytvořením pseudoproblému ucházet o niku, kterou v současném volebním období díky připravené moderní ekologické politice úspěšně hájí KDU-ČSL; sám Martin Bursík, někdejší člen KDU – ČSL, působil donedávna jako konzultant lidoveckého ministra Libora Ambrozka.
Z hlediska srovnání ekologických částí programů KDU-ČSL a SZ je zřejmá příbuznost řady hlavních environmentálních témat (např. ekologická daňová reforma, důraz na obnovitelné zdroje energie, prosazování principů trvale udržitelného života, environmentální výchova, důraz na posílení stability a retenční schopnosti krajiny,...). K detailnímu porovnání jednotlivých prvků volebního programu není v tomto příspěvku prostor, dále se raději zaměřím na porovnání hodnotových východisek, ze kterých programové teze vycházejí. Právě rozdílnost hodnotového zakotvení je již z letmého porovnání dokumentů zjevná.
Politický program křesťanských demokratů je jako celek i ve svých částech odvozen z hodnot, které vycházejí z křesťanské tradice a stály u zrodu evropské kultury. Teze ekologického programu tak staví na úctě k člověku a jiným živým tvorům, příroda a krajina mají být chráněny pro svoji vlastní hodnotu. Vztah člověka k okolnímu stvoření nejlépe vyjadřuje archetyp správcovství - obraz zodpovědného hospodáře, který vychází z biblické tradice, je staven do protikladu k nezodpovědnému dobyvateli. Naproti tomu SZ se explicitně zmiňuje pouze o hodnotách souvisejících se zdravým fungováním ekosystémů, jako je přirozená druhová skladba lesů, trvalá úrodnost půd, příznivé uspořádání vodních poměrů, udržení a obnova rozmanitosti forem života či zachování zbytků divočiny – z hlediska environmenátlních ideologií se tato teze blíží biocentrickému pojetí. Další stranou deklarované hodnotové postoje je možné číst mezi řádky – SZ je pro širší pojetí rodiny (do kterého podle SZ náleží i homosexuální svazky) a pro adopci dětí homosexuálních párů. Je otázkou, nakolik může díky svému hodnotovému zakotvení SZ oslovit už tak poměrně ohraničené skupiny potenciálních voličů KDU-ČSL.
KDU-ČSL má moderní ekologický program, který vychází z politické zkušenosti v mezinárodních, regionálních i místních měřítcích; veřejností je chápaná jako strana, která se nejvíce z ostatních stran věnuje tématu rozvoje venkovského prostoru. Ten je prostřednictvím existence kulturní krajiny či potenciálu pro pěstování biomasy a energetickou soběstačnost regionů s otázkami životního prostředí velice úzce svázán. Křesťanští demokraté mají z hlediska prezentace ekologických tezí svého programu dosud nevyužitý potenciál. K personifikaci environmentálních tezí může napomoci obraz dobrého hospodáře starajícího se odpovědně o přírodní dědictví i o kulturní krajinu, která vznikala po staletí a je tak v jistém smyslu ztělesněním tradičních hodnot. Z potenciálních voličských skupin by se měli zaměřit především na mladé lidi, kteří ekologickou problematiku často vnímají velice citlivě.
Vyšlo ve zpravodaji IPES (Institutu politických a ekonomických studií), 2006, č. 3, ročník 1.
Zpět na Články a názory