Model k soše Tomáše Garrigue Masaryka se po desítkách let vrátil do Zábřeha. Podařilo se jej objevit teprve nedávno, a to v aukční galerii. Po úspěšném vydražení byl sádrový model převezen do Zábřeha.
V Zábřeze, kde po prvním československém prezidentovi nese jméno historické náměstí, stávala jeho socha již v období první republiky. Tu odstranili nacisti. Ve městě na severní Moravě se silnou vlasteneckou tradicí se po skončení války chystalo pořízení nové Masarykovy sochy, veřejná sbírka vynesla v roce 1946 částku 168535,90 Kč. Zhotovením sochy byl pověřen rodák z nedaleké Leštiny, akademický sochař Antonín Berka (1905–1995). Ten po absolvování Uměleckoprůmyslové školy v Praze působil jako vedoucí sochařských ateliérů Chrámového družstva v Pelhřimově, po válce se vrátil do rodného kraje a působil v Zábřeze. V roce 1948 byl již sádrovým model hotový, k realizaci ale nedošlo vlivem komunistického puče v únoru a následujícího vývoje. V roce 1968 byla snaha sochu, v té době stále ještě uloženou u sochaře, nechat odlít, srpnové události ale i to znemožnily. Jak vyplývá z dobových materiálů, výtěžek veřejné sbírky na sochu TGM byl použit na sochu J. V. Stalina. I to byl paradox doby. Antonín Berka roku 1949 pracoval pro monumentální pískovcovou pietu u Šubrtovy kapličky, ta byla ale dokončena také až po roce 1989. Místo sochy TGM musel Antonín Berka „za trest“ realizovat pomník rudoarmějcům v Mohelnici (1955). V těžké době vyřezával kříže či nový oltář Božího hrobu pro kostel sv. Bartoloměje v Zábřeze. Sochař se v polovině 70. let přestěhoval do Otrokovic.
Na svou dobu netradiční pojetí na křesle sedícího prezidenta s lipovou ratolestí v levé ruce vybočuje z řady stojících Masarykových soch navazujících svou monumentalitou na starší sochařské pojetí období monarchie. Socha byla určena na Masarykovo náměstí a doprovázel ji nápis „BUDU SE NA VÁS DÍVAT“, což dokládá také malý dochovaný sádrový model. V další variantě sochy se prezident levou rukou opíral o státní znak. Práci na zábřežské soše předcházela realizace polopostavy TGM pro obec Lupěné.
Ve městě Zábřeze myšlenka na obnovu sochy opakovaně rezonovala a přemýšleli jsme, jak toto dílo pojmout. Motivací k realizaci sochy TGM bylo navázat na demokratickou a vlasteneckou tradici města, na aktivity občanů v období první republiky i po válce. Po skončení nacistické okupace si Zábřežáci vážili hodnot svobody a demokracie, které právě TGM reprezentoval. Nedávným objevem sádrového modelu připravovaného pro naše město pokračuje téměř neuvěřitelný příběh, který snad bude moci dojít po více než 75 letech ke svému naplnění.
Objev sochy souvisí s nedávnou výstavou Muzea umění Olomouc o sakrálním umění v době komunistické totality, nazvanou Posvátné umění v neposvátné době. Antonín Berka byl zastoupen v katalogu výstavy, což vedlo ke komunikaci s vnučkou Antonína Berky.
Teprve nedávno jsem se dozvěděl o existenci sádrového modelu, o kterém neměl nikdo z nás současných Zábřežáků ani tušení. Bylo to ale těsně po té, co byl z majetku rodiny sochaře předán aukční galerii. Nezbývalo, než jej vydražit. Takovou situaci jsme museli udržet v tajnosti, navíc naše motivace byla značná. Ať již jako patriotů, či vzhledem k zadostiučinění pro obyvatele města a s ním spojeného akademického sochaře.
Díky spolupráci s rodinou sochaře se také podařilo doplnit mezeru v historii sochy. Tu plánoval sochař při svém stěhování do Otrokovic zničit, zachránil ji ale jeho přítel z Chromče. V 90. letech sochu předal zpátky sochaři, a to do Otrokovic, kde dalších asi dvacet let čekala na svůj návrat do Zábřeha.
Socha ve městě vyvolává pozitivní ohlasy. Antonín Berka Masaryka ztvárnil velice lidsky a nadčasově, sedícího na křesle s lipovou ratolestí v levé ruce. Masaryk vybízí k přisednutí a dialogu. Realizaci sochy by mělo provázet zamyšlení nad hodnotami svobody a demokracie, které Masaryk reprezentuje. Osud sochy ve 20. století ilustruje dějinné zvraty i složitost této doby.
Zpět na Články a názory